Roušky a deka tety Grety

Nejdřív trocha historie z roku 2016, náš první Prague patchwork meeting, pro Aladine chceme představit všechny krásné barvy sprejů. Už nevím, čí to byl nápad, ale Magda jako stará zkušená patchworkářka souhlasila, že ušije celou velkou krásnou deku, která by vévodila našemu stánku. A já že nachystám barevné panely, které ona pak sešije... všechno se povedlo realizovat, klasika na poslední chvíli jsem Magdě poslala panely a půl dne ona prý hledala odvahu mi zavolat, co jsem jí to poslala. Prý pořád hledala ty barevné panely, jestli ještě někde z balíku nevypadnou a přemýšlela, co se stalo mezi nebem a zemí.

Mně se zřejmě pomotaly myšlenky, kdy se plánovaly i nové kurzy, sama to nechápu, co se přesně stalo, ale poslala jsem jí panely "v 50-ti odstínech šedi" (jedno se zamýšlených témat na kurz). V centru patchworkových odbornic jsme tenkrát opravdu vzbudili nebývalý zájem, rozšířili jim obzory, že patchwork nemusí být nutně jen barevný. A na stánku se ten rok prodával jen černý a šedý sprej. Ale fakt hodně, tak se deka moc líbila :D


A teď k našemu šílenému letopočtu, je březen, rok 2020, probíhá coronakrize a kdekdo šijeme roušky. Nic není jisté..., někdo chodí do práce, někdo má houmofis, někdo o práci úplně přišel... Roušky jsou životní nutnost, kdo může, šije je zadarmo a rozdává, nebo šije za cenu, aby se vrátil materiál anebo za cenu přežití svého, případně své firmy, svých zaměstnanců. I já s Magdou jsme najednou bez příjmů z kurzů, kdy nám navíc začala sezona, měly jsme jet kurz za kurzem, Magda měla kurzy vyprodané dokonce už až do května... A najednou vzduchoprázdno ze dne na den. Naštěstí akutní potřeba roušek nás nevyhodila z tempa a vytáhly jsme šicí stroje.

Pro pocit, že se "zase tak moc neděje", se snažil odlehčovat každý tu mizernou situaci, co to šlo. Mě pobavil Marek z Olomouce (teď označuji viníka!), který akutně potřeboval roušky do práce a napadlo ho oslovit mě. OK, rychle 3 kousky pošlu, mám teď našito do zdravotnictví, něco z toho uberu jemu. Ale on přece nechce nějaké rychlé nudné kousky bez obrázku! Od Aptáka a bez obrázku? To přece nemůžu myslet vážně. V tom nastalém šíleném tempu, kdy roušky byly spojovány se slovy "rychle, rychle", mě to hodně vykolejilo, ale strašně potěšilo, že ten svět není zase tak špatně. A i když pomalované roušky budou trpět častým vyvařováním, byla to hra, výzva, potěšení. Rychlý obrázek na každou a šup s obálkou na poštu (mimochodem do teď mu ta obálka nedorazila!). Ještě nafotit a vložit ostatním na fejs, odlehčit ty spousty vážných, důležitých příspěvků.

A strhla se lavina. Strašně moc děkuji všem aptákovským fanynkám, které rozpoutaly pod fotkami strašně milou konverzaci! Navíc nastartovaly akci "podpoř svého umělce", aby nám přežil do lepších dob. Všechny v sobě našly důvod, proč chtít roušku, kterou nemůžou beztrestně často vyvařovat, třeba že na venčení psa kolem domu, do vitrínky, do sbírky... Padla i věta, že je jedno, jaká ta rouška bude, což úplně nevím, jestli to těší Aptáka jako výtvarníka, ale lidsky to má nadrozměr 😉.

Úplně se mi nechtělo šít roušky, které nejsou zrovna veselá záležitost. A i v tom šití se mi zdá, že nejsem úplně přebornice... Magda ale byla nadšená a navrhla, že ona šije a já maluju. To jsem se zase nadchla já, že to bude podpora i pro Magdu a měla jsem výborný důvod se přenést přes všechny své osobní bariery, překážky. Magda s nadšením sobě vlastním okamžitě zasedla ke stroji a pořád mi volala, jaký střih, jakou látku, může být proužek? Vidíš přece ty první roušky na fotce, tak tak nějak. Udělej, co myslíš ty, je to naše společné dílo, mně je to jedno, já se přizpůsobím... A jak jsem těch slov za 2 dny litovala, když mi přišel poštou balíček (dvojnásobně drahý než když posílám balíčky já t Hořic). Látky byly krásné, vzorované až moc, složité, pryč byl můj plán, že dle původních udělám i ty další... ke kytičkám ta původní geometrie, unisex, už prostě nešel!

Musela jsem to nechat přes noc uležet. Naštěstí bylo ráno moudřejší večera a vznikly dvě ojedinělé série roušek:

  • Motýlková, romantická
  • Rybář z Wu-chanu. Rybář je zdravý, není se čeho bát 😉

Vesmír mi vrátil deku tety Grety. Život je plný překvapení a výzev. Tenkrát zabojovala Magda, teď já. Děkujeme, děvčata, že vás máme - já i Magda, že vás baví Apták, že vás baví život a dělat si radost, pomáhat druhým. Hodně zdraví všem a brzký návrat klidných dob!